Úvod o krajině a jejím odrazu v lidské mysli

Zajímavou otázkou je, jakým způsobem se okolní krajina odráží v myslích různých a jistě rozdílných lidí. Má stejnou barvu, tajemství obzoru, tušení souvislosti pro každého z nás či nikoliv? Zřejmě je to stejné jako s vnímáním výtvarného díla. Hodně záleží na zkušenosti, znalostech – ale také na intuici a vnímavosti. Když se člověk dokáže soustředit a využít maximum podnětů zvnějšku pro svoji vnitřní percepci, může to mít ohromný dopad na jeho nervový systém a řízení vzruchové vlny šířící se do celého těla. Například úředník pracující v uzavřené kanceláři čerpá z krajiny především daleké výhledy a nekonečný prostor, který dorovnává jeho frustraci ze stísněného pracovního prostoru.



Většina lidí oceňuje na přírodním prostředí ticho – rušené pouze šuměním větru - a regeneruje tak své přetížení neúnosnou hlukovou hladinou v místech, kde se obvykle nachází. Jiní hledají sytou zeleň, jež údajně také léčí a tak bychom mohli pokračovat pochopitelně dál. Má ale tuto schopnost - kromě přírodních krajin s nahodile tvořenými prvky přísně řízeného chaosu - také kulturní krajina vytvářená člověkem odpradávna?



Krajina, ve které žijeme, je totiž na hony vzdálena oněm přírodním scenériím podléhající pouze zákonům nahodilosti a přírodního výběru. Pokud se budeme bavit o středoevropském zeměpisném prostoru, pak od takového zhruba 12.století vlastně člověk žije v čím dál větší míře pouze v krajině plánovaně upravované a strukturované, jejíž estetizace dosáhla vrcholu v období baroka. Od tohoto dějinného okamžiku také lidé začali pravděpodobně spekulovat o jejím významu, faktem ale je, že ji přetvářeli ke svému ideálu – takže v tomto duchu působí pouze jednosměrně - barokní krajinné vize anebo socialistické zcelování jsou vlastně z tohoto úhlu pohledu shodné vnucováním představy o ideálním životním prostoru.



Uspořádanost celku, který je vytvořen lidskou myslí – tj. zvnějšku, nemůže respektovat přírodní zákonitosti a je tudíž zhmotnělou představou, umělým rájem. Jistě a bezproblémově můžeme do této kategorie zařadit i moderní západní aquacentra se simulovanou pláží, přílivem a tropickými rostlinami – což je pro mnohé jistě šokující úvaha – ale plyne z logiky věci.



Dokonce můžeme uvažovat se zařazením i u takových hypernákupních center a moderních multiplexů, protože jsou tvořeny pro přesně definované potřeby konkrétních cílových skupin a vytvářejí jim životní realitu na míru a dle přání. Je tu pochopitelně jededn výrazný rozdíl. Barokní krajina byla přetvářena pro vyjímečné jedince s vizí budoucnosti a souvislostí, vzdělané a movité, kteří neváhali investovat peníze do něčeho, co je zjevně přesáhne - a vlastně si toho ani neužijí. Současná realita je šita přímo na míru průměrnému spotřebiteli a má jediný cíl, peníze od něho získat – a proto se mu podbízí.

Datum | 12/03/2008

Text nepro�el jazykovou �pravou.

Projekt podpořila Evropská unie – Evropský fond pro regionální rozvoj