Barbaři před branami, anebo ještě ne?

Kromě jiných zvláštností je éra 20. a 21. století specifická nevídaným rozmachem technologií, který bere dech a je ukázkou vysoké inteligence a potenciálu lidského druhu - ale to pouze na straně jedné. Druhou stranou mince je absolutní chudoba a beznaděj v minimálně jedné třetině světa, především tzv. rozvojového, třetího, chudého Jihu atd.. Jaký je vlastně rozdíl mezi těmito dvěma antipody naší existence?

Vyspělé země vycházejí především z historického rozmachu a rozvoje v posledních dvou staletích, kdy padlo na úkor technického pokroku v podstatě veškeré nerostné a surovinové bohatství, které bylo v jejich teritoriu k dispozici. Další rozvoj tedy nutně musí vycházet z využívání zdrojů, které vlastní někdo jiný. Je to logické, a lehce ekonomicky zdůvodnitelné, protože roztočená kola průmyslu musí něco pohánět dál a spotřeba vzrůstá geometrickou řadou.

Otázkou je, kde se jednostranné hromadění bohatství projeví. Zde se dostáváme na druhou stranu pomyslných vah, protože je jasné, že v zemích, ze kterých zdroje čerpáme (ano my, nikdo jiný!) musí těm ostatním chybět. Byli jsme prostě rychlejší, na tom není však nic nemorálního (tak to alespoň interpretujeme). Při bližším pohledu na věc však musíme pochopit, že dlouhodobě je tento trend neudržitelný a nic nám nepomůže mít vše na co si vzpomeneme, když budoucnost je nejistá.

Jak nejistá? Jednoduše, i člověk ne příliš znalý historie ví, jaké důsledky mělo přebujelé chování římských elit, jejich rozmařilost na stabilitu říše, kterou dávní předci vybudovali. Konec této éry by měl být pro nás dostatečným varováním před epochou následující. Protože ať chceme či ne, barbaři jsou již před branami a nevypadají, že by se s námi chtěli domluvit na smíru. Nebo se mýlím?

Výše uvedený text (Průvodce 3/2010) odkazuje na řadu autorit, které se problematikou krizí zabývaly. Těžko přidat něco nového, originálního. Zjednodušeně řečeno pravděpodobnou příčinu globální krize musíme hledat někde v oblasti ztráty identifikace společností s nadčasovými ideály, jež směřují obecné dění, jednotlivé události i jejich interpretaci předem daným směrem a umravňují chování elit i plebsu. Příkladem může být uměle vyvolaná potřeba podmaňovat si okolní státní útvary (v historii nepřeberné množství dokladů), kdy po dosažení cíle nevzniká konsolidovaný jednotný stát, ale drobící se útvar postupně buď erodující, nebo revolučně smetený dalšími událostmi, a to všechno jen pro pocit moci a nadvlády několika jedinců, těžících z daného stavu věcí.

Tedy v okamžiku konečného vítězství se zároveň začne nedostávat vůle k dalším společným aktivitám, síly společnosti se rozdrobí, každý si hrabe na svém písečku a snaží se urvat co nejvíc z kořisti – a to i za cenu vzniku vnitřního konfliktu.

Technologický rozvoj současnosti bohužel nejde ruku v ruce s rozvojem dalších oblastí lidské existence. Sociální a ekonomické vazby jsou sice stabilizovány, jak to vnímáme v našich zeměpisných a především finančních šířkách, ale nejsou v souladu s evolučními změnami ve společnosti - ta se řítí velmi rychle dopředu, zatímco tyto tradiční hodnoty, na nichž stojí naše kultura, silně pokulhávají. Tento rozpor se přenáší i do ostatních složek a vytváří nebezpečný precedens, jež může být onou příslovečnou poslední kapkou předcházející bouřlivé revoluční časy.

A to uvažujeme pouze o naší civilizaci, nepochopení ostatních kultur, pro nás tak historicky typické, může dovézt řadu zemí k skrytému či otevřenému konfliktu, jak je to zcela zřejmé už dnes. Je chybou předpokládat, že se většina ostatního světa bude nečinně dívat na to, jak si bohatí užívají na nekončícím mejdanu, zatímco pro chudé zbývá pouze místo na ochozech, za které ještě musí zaplatit nehoráznou sumu.

Nepřipomíná Vám to něco? Neopakuje se historie v elegantních smyčkách, jež nás pomalu, ale jistě, přiškrcují?

Autor | Mgr. Kamil Navrátil
Kontakt | navratil@naucnastezka.cz
Datum | 28/03/2011

Text nepro�el jazykovou �pravou.

Projekt podpořila Evropská unie – Evropský fond pro regionální rozvoj