Dokázat si, že si nic dokazovat nepotřebujeme

Lidský život se odehrává v různých životních etapách, a každá z nich má svá specifika. Hinduistická filozofie hovoří o čtyřech zásadních dvacetiletých obdobích v životě muže. Do dvaceti let je žákem a učněm vzdělávajícím se v různorodých vědách a oborech, dalších dvacet let má povinnost, oženit se, zplodit děti, řídit farmu a starat se o vše důležité z oblasti materiálních potřeb své širší rodiny. Po dovršení věku čtyřiceti let se má odebrat se svou ženou do ústraní a přenechat vše svému synovi tak, jak to udělal kdysi jeho otec. Jeho pohled se obrací do duchovních oblastí a zdokonaluje se v poznání věčných pravd. V tomto údobí má jeho syn povinnost materiálně rodiče zabezpečit, ale oni již nemají žádný vliv na rozhodování kde zasít, co prodat a jak spravovat majetek zděděný po předcích. Po ukončení třetí etapy života odchází muž i od své ženy a stává se potulným mnichem, kterého všichni vítají na prahu svých domů a rádi mu poskytnou přístřeší i jídlo, protože tradice praví, že s ním přichází do domu štěstí a moudrost, kterou načerpal svými životními zkušenostmi. Vzhledem k výrazně patriarchální společnosti té doby provází žena svého manžela pouze ve druhém a třetím životním období a je na něm zcela závislá.

Takhle jasně definované členění lidského života i s jeho právy a povinnostmi se zdá být velmi zajímavou alternativou dnešní doby a jejich priorit. Důležité hodnoty se časem proměňují a lidé dospívají v různých etapách života k někdy i protikladným závěrům na základní otázky bytí.

Problémem dnešní západní civilizace je kromě ztráty duchovních hodnot a nezájmu o občanské povinnosti vůči celku také bezbřehý tlak na jedince v oblastí tvorby finančních zdrojů směřujících ke svému zabezpečení a neustálé konzumaci požitků, které jsou z valné části vnucovány společností jako to pravé vyvrcholení života.

Drahá auta, nádherné domy, exotické dovolené, členství v exkluzivních golfových klubech nám sice pomáhají zvyšovat sociální status, ale pocit uspokojení kromě prvních chvil nadšení většinou dlouhodobě nevyvolávají, a to z jednoduchého důvodu. Vlastnictví hmotných statků se stává zvykem a jeho opakované využívání ho degraduje na standard, jímž možná ohromíme okolí, ale ne sebe sama. Abychom uspokojili své ego, musíme dál zvyšovat svoji úroveň a roztáčíme tím spirálu vedoucí nás neomylně po trajektorii ziskuchtivosti až do nekonečna. Touto logikou se však nikdy k pocitu štěstí nedopracujeme.

Pokud má někdo zájem na svém osobním pocitu štěstí, musí si nejdříve dokázat, že si nic dokazovat nepotřebuje. Tak jednoduchý recept to je. Jeho úskalí se vynořují z dávnověku a boj s nimi většina z nás prohrává. Jedná se především o potřebu získání mocí nad druhými, potřeba ovládat a vlastnit.

Tyto vlastnosti nám bohužel přiřknuly sudičky pravděpodobně již na úsvitu lidských dějin a historie náboženských idejí je zároveň historií nerovného boje s nimi, boje, který se zatím nedaří vyhrát. Občas se v dějinách objevují lidská společenství, jež se okatě vzdávají jejich vlivu, ale v absolutní většině případů jsou smetena buď vlastními chybami a vývojem, nebo krvelačnými sousedy lačnícími po tučné kořisti.

Z výše uvedeného vyplývá, že se člověk ve svých opravdu nejzákladnějších pocitech nemůže spoléhat na vnější společenskou a kulturní podporu, cestu svého vývoje si musí hledat sám. A je jen a jen na něm, jakou variantu zvolí, protože vlastně všechny cesty vedou správným směrem, ale ne každá vyhovuje každému a je pro něj i jeho okolí přínosem. Ty, kterým se líbí lesklý povrch věcí žádné duchovní nauky nepřesvědčí o opaku a ti, jež hledají hlubší souvislosti věcí a dějů jsou do jisté míry uzavřeni sami pro sebe a často hovoří řečí obyčejným lidem zcela neznámou. Nezbývá tedy býti hledačem sám v sobě a určit si svůj směr a míru zapojení do věcí veřejných na základě vlastní zkušenosti a představy. A k tomu je základním krokem a principem dokázat si, že si nic dokazovat nepotřebuji. Bez tohoto myšlenkového axiomu nelze pokračovat v duchovním růstu dál. Je to sice zdánlivě banální záležitost, ale střetávají se v ní v bitvě na život a na smrt touha po moci a uznání s individuálními pocity a prožitky štěstí, protože – jak řekl již kdysi Erich Fromm – existují dva protikladné životní postoje – mít, nebo být.

Autor | Kamil Navrátil, Planorbis Kroměříž
Datum | 25/03/2012

Text nepro�el jazykovou �pravou.

Projekt podpořila Evropská unie – Evropský fond pro regionální rozvoj