Hledači Svatého grálu a teorie mírně řečeno přitažená za vlasy

Motto:



Jako svatý grál bývají označovány nedosažitelné předměty nebo myšlenky, které se snaží člověk vyzkoumat nebo rozluštit, čímž by měl dosáhnout zásadního pokroku.



Možná, že se veškerá duchovní hnutí mýlí a jejich cesty za Svatým grálem, Královstvím nebeským, budhistickou nirvánou a dalšími nedostupnými metami jsou pouhou metaforou něčeho jiného.

Možná, že tajemství světa se skrývají zcela paradoxně a jednoduše v prostém běhu věcí a pod rozvlněnou ženskou sukní. Všechno ostatní je jen přelud omámených vizionářů a výplod jejich chorých mozků, které hledají pravdu tam, kde vlastně nic není, a přiřazují hodnoty věcem nepodstatným. Z hlediska života je totiž samotné zrození největším tajemstvím světa, a jeho duchovní hodnota má smysl jen a pouze v přítomnosti, v rámci naší existence, a překračuje veškeré další myslitelné otázky.

Neznáme přesně schopnosti, které si neuronové sítě za poslední desetitisíciletí vytvořily, ale je možné, že realita našich snů, náboženských představ a archetypálních pravd vychází z přetížených sítí mysli, která si pouze urovnává a třídí data podle svého klíče a nám vnucují klamné představy. V tomto případě bychom byli pouhými pozorovateli a návštěvníky virtuálních světů, tvořících se hluboko v našich mozcích. A ty nám prostě jednoho krásného dne řeknou, že je třeba hledat největší tajemství, jež navždy změní naše životy. To se stalo například v raných dějinách západní Evropy, za soumraku starých říší a v oparu procitání nového světa s křesťanskou symbolikou a vizemi, na přelomu věku starých a nových pravd, kdy staří bohové kapitulovali před přicházejícím Spasitelem..

Je celkem jedno, co se tehdy stalo a proč se udála změna vedoucí k novým tisíciletým pravdám, jedno je ale jisté. Vznikající víra oslovila tehdejší středomořskou populaci natolik, že ta dala vale starým mýtům a bohům, a vydala se za zřetelně modernějším pojetím postavení člověka ve vesmíru. Předpokládá se, že to způsobily nové ekonomické možnosti a podmínky, uvolnění obchodu, vyprávění cestovatelů a dobrodruhů, seznámení se s jinými kulturami. Jinak řečeno, po delší době stability a myšlenkového půstu přišly nové podněty, které rozvířily mozkové závity a spoje, a z oblaku jisker neuronových propojení vyvstala nová potřeba a vize – dnes bychom řekli zadání – o sjednocení a jednotném přístupu k víře v něco nad námi.

A řady nových věrozvěstů začaly plamenně obhajovat své vidiny a ti, kteří uměli nejlépe oslovit své posluchače zformulovali nový řád světa, plný představ a halucinogenních výtvorů svých mozků. Někde odtud možná pochází potřeba dosáhnout nedosažitelného, vlastnit neuchopitelné a vysvětlit nevysvětlitelné. Co máme nás už nezajímá, chceme přece něco navíc!

A lidé, kteří žili ve svých prostých a jednoduchých představách a o fungování světa, byli dílem přesvědčeni a dílem donuceni sdílet většinový pohled svá doby. Po dlouhá staletí se vše mísilo a přetvářelo, myšlenky probublávaly na povrch, aby byly smeteny v dalším okamžiku silnějšími vizemi, pro víru umírali lidé, kteří ani neuměli číst a psát, a přesto bojovali s protivníky za své pravdy.



Vlastně I dnes platí poučka, že nevadí, že přesně nevíme o co se jedná, je však potřeba dosáhnout vytčeného cíle, který nám byl určen. A lidé se začnou pachtit za představou, přeludem svých myslí a ztrácejí kontrolu nad svým životním osudem. Opouštějí rodiny, vydávají se na nebezpečné cesty, strádají ve jménu vyšších cílů. Mnohdy se z nich stávají hrdinové a jsou vystaveni na piedestal pro své činy.

A všichni tito ctihodní muži jsou oslavováni, píší se o nich hymnické zpěvy, jejich pouť se stává inspirací básníků, kteří svojí obrazotvorností zveličují chrabré činy hrdinů. A do toho se mísí rozkoly a rozepře o pravdě, kruté války, jejichž výsledkem je zpustošená země a vylidněné prostory, přes které se přehnaly běsnící hordy ve jménu Hledačů a Uctívačů.

Ale co když se všichni mýlí, co když nás dopředu žene pouze klamná iluze, na kterou jsme skočili jako na špek, protože náš mozek si libuje ve fantazírování a neustálém propojování a rozpojování nitek neuronů beze smyslu a řádu a celé to je jeden velký omyl, protože žijeme pouze v přítomnosti! Minulost I budoucnost existují jen v našich představách a jsou vytvořeny nějakým kolektivním spojením všech myslí. Co pak? Má člověk šanci vymanit se z tohoto kruhu představ a snění ven do pravé reality?

Tuto úvahu není třeba brát vážně, je pouze jednou z mnoha zastavení na cestě životem. Zajímavá je především pro svoji centrální otázku, na kterou stejně není odpověď. Není všechno kolem nás pouhá šalba a klam, hra, jíž hrajeme od úsvitu naší mysli pouze sami ze sebou?!

Autor | Kamil Navrátil, Planorbis Kroměříž
Datum | 12/09/2011

Text nepro�el jazykovou �pravou.

Projekt podpořila Evropská unie – Evropský fond pro regionální rozvoj