Hudba jako cesta do vlastního nitra 1.

Otázka po smyslu hudby je možná příliš troufalá, je docela možné, že žádný smysl nemá, ale přece jenom je její význam pro kulturu a lidskou civilizaci natolik významný, že není možné pominout její aspekty na formování společenského chování a individuální prožívání při evoluci člověka.

Hudba vstupuje do lidských činností odjakživa, u jejího zrodu stálo zřejmě rytmické šamanské bubnování a chřestění spojené se zvuky vyluzovanými předchůdci našich fléten a pochopitelně využití lidského hlasu a možností hlasivek k různým variantám zpěvu. Tyto tzv. primitivní zvuky a rytmy byly ve společnostech neznalých písma a historických dějů komunikačním prostorem, ve kterém se mísily informace o reálných událostech s prostorem nevědomých struktur a prožitků snových a možná i halucinogenních nálad. Nedílnou součástí těchto produkcí byl tanec přinášející řadu emotivních prožitků všem zúčastněným a působící velmi silně na vzájemnou pospolitost.

V tomto stádiu byla hudba prorostlá s realitou života a její potřeba byla především v upevňování kmenového společenství, vyprávění mýtických příběhů předků a rituálním zobrazováním hrdinských činů a příběhů hodných zapamatování. Rytmus odpradávna působil magicky na lidské podvědomí a uvolňoval agresivní tenze účastníků rituálních slavností, ostatně při pohledu na současnou hip-hopovou scénu pokračující v rockových a diskotékových výstřelků z období konce 20. století můžeme konstatovat to samé. Stejné jsou i extatické taneční kreace v hudebních klubech a využívání podpůrných prostředků pro navození žádaných stavů, v dobách dřívějších to byl především alkohol, v současnosti spíše různé taneční drogy uvolňující skryté síly mysli.

Temný rytmus vládne nocí a především mladí lidé se jím nechají okouzlovat, protože působí na naši animální stránku a vyvolává mohutné emotivní vlny pulzující v podvědomých sférách nervové soustavy. Neúnavný tlukot našeho srdce, mohutné tepové pulzní vlny rozlévající do organizmu životodárné látky jsou možná tím pravým předobrazem rytmů, jež se nám líbí a jejichž působení na sféru vnímání reality je neoddiskutovatelné.

Naopak vzdušné tóny jednoduchých fléten, kromě možností rytmizování, vytvářejí i jednoduché zvuky, skládající se do bohatých alikvotních vrstev, jako např. známé australské didžeridu (ale třeba i slovenská fujara či různé duté zvířecí rohy svolávající po lesích germánské bojovníky k poradním ohňům) a další dechové dřevěné nástroje rezonují velmi intenzivně a vyvolávají při samostatném hraní výrazné zklidňující a dokonce léčivé frekvence. Toto neplatí samozřejmě pro pištce vojenských bubenických kapel na sklonku evropského středověku, jejichž význam spočíval především v podpoře v boji a hřmot bubnů v kombinaci s vysokými tóny píšťal byl signálem k válečným přesunům a vojenským operacím.

Pokud bychom měli hodnotit tuto první etapu vývoje hudby zasahující však svojí šíří i velkou většinu současného světa, jde spíše o komunikaci na základní biologické úrovni, kdy se formují první lidská společenství a rituální obřady se neobejdou bez bohatých doprovodných hudebních a tanečních programů, spojených pochopitelně i s extatickým zpěvem. Jedinci spolu komunikují a vytvářejí skupiny s definovanou příslušností ke kmeni, podporují se při vzájemných uměleckých projevech, možná se i rozesmutní při pomalém zárodku nápěvů milostných a teskných písní. Společné prožitky těchto primitivních lidí stojí u zrodu vědomí v našem slova smyslu a zatím ne příliš jasným způsobem podporují kvantitativní i kvalitativní nárůst neuronových sítí v mozku, což velmi intenzivně zkoumá současná biologie.

V tomto období bylo smyslem hudby především propojení kmenových společenství formou společných prožitků v podvědomé a intuitivní sféře a podpůrné vazby na rozvoj sociálních sítí v mozku. Hudba se stala nedílnou součástí života, i když prozatím ve velmi primitivní formě. Dopady její síly můžeme identifikovat i v dnešním světě, kdy zejména evropské kulturní cítění odklonilo její prapůvodní význam někam jinam a začalo psát další etapu v evoluci hudby. Důležité pro nás je, že původní význam hudby nezmizel a stále se jako skrytý proud prolíná se současnou hudební scénou a dokáže s ní bez problémů koexistovat, přestože v médiích o ní není prakticky ani zmínky.

Podstatou prožitku původní hudby je totiž kromě jiného i vlastní zapojení se do produkcí a otevřená hudební komunikace s ostatními, což v éře reprodukované hudby, veškerých digitálních možností úprav je pro většinu lidí nemyslitelné a nepochopitelné. Existují však vyjímky, ale o těch snad až příště.

Autor | Kamil Navrátil, Planorbis Kroměříž
Datum | 13/07/2012

Text nepro�el jazykovou �pravou.

Projekt podpořila Evropská unie – Evropský fond pro regionální rozvoj