Jak to vlastně tedy je s krásou 2.

Pravěké umění nám svojí barevností a proporcionalitou umožňuje nahlédnout do duše našich předků, je to ale velmi ošidná zkušenost, protože nevíme, proč vlastně tato díla vznikala a je-li možno je vůbec klasifikovat jako umění.

Možná to je popis skutečnosti viděné ve změněných stavech vědomí, možná to jsou rituální malby a předměty se skrytými významy, nevíme. Pro nás to jsou díla obdařená výraznou krásou, již ale nejsme schopni přesněji definovat, a pokud se o to pokusíme, tak se odvoláváme na umělce rozbíjející tradiční představy o umění a pohybující se v raných abstraktních obdobích vývoje malířství ve 20. století. Nevíme, jestli pravěcí autoři vůbec tato díla považovali za ztvárnění něčeho líbivého a esteticky ve své době obecně platného.

V následných otrokářských společnostech můžeme s jistotou identifikovat snahu o ideální výtvarné ztvárnění skutečnosti, jako například v egyptských sochách a malbách, jež se dochovaly. Zde už smysl pro krásu vytváří estetické normy společnosti a má výraznou politicko-sociální vazbu na hierarchické uspořádání. Když se podíváme na drobné umělecké předměty a potřeby běžného života té doby, narazíme na nepřeberné množství zkrášlujících prostředku pro ženy, překvapivě ale i pro muže. Bylo tedy normou hezky vypadat, předvádět se v co nejlepším světle před ostatními, a to již od úsvitu zdokumentovaných dějin naší civilizace. Zde se s velkou naléhavostí vkrádá otázka po významu této skutečnosti. Nemyslím si, že odpověď by byla jednoduchá.

Snaha vypadat dobře bezesporu souvisí s ovlivňováním potencionálních partnerů, s konkurenčním bojem se svými soupeři či sokyněmi, posouváním se na společenském žebříčku, přístupu ke zdrojům. Je prostě lepší být krásný, mladý a bohatý než škaredý, starý a chudý. Dobře, ale co je tedy podstatou krásy? V tomto období se jedná určitě o výše uvedené, tj. mladost a možná i bohatost. Mladost je součástí kánonu krásy i nyní, ale bohatost? Odmyslíme-li si toto divně znějící slovo od naší současné politicky zabarvené představy o boháčích soudobého západního světa, má určitě pro většinu obyvatel naší planety pojem bohatost silně přitažlivý náboj, emociálně výrazně zabarvený, plný tajemství a netušených možností. Vytváří pocit zabezpečení a netušené možnosti rozvíjející se za horizontem událostí. Je pro některé zcela jistě stejně svůdný jako krása mladých těl, či, což je pro nás nepochopitelné, duchovní obzory a vědomosti vzdělanců a učenců. Ano, i toto bylo dříve považováno za úctyhodné a vědění mělo velký vliv na rozvoj společnosti, spousta bohatých lidí věnovalo nemalé prostředky na podporu učenců své doby a prezentovala se jejich výsledky v bádání.

Naše doba ke kráse přistupuje čistě vizuálně, ale dřívější společnosti oceňovaly také krásu ducha, dodržování etických zásad a pevné postoje představitelů moci. Takže jak je to vlastně s krásou? Je to nejen estetická kategorie snažící se o vytváření ideálu ve vnímání okolní reality, ale i etický kodex správného chování ve společnosti snažící se o jejich kultivaci hodnot a cílů. V žádném případě se nejedná jen o zachycení prchavých okamžiků, ale spíše o dlouhodobou evoluční strategii napomáhající pevnému spojení a rozmnožování pozitivních hodnot společenství. Je těžké ji definovat, protože východiska a zadání bývají různá, krásná žena v muslimském světě nemusí nutně oslovovat muže ze Západu a naopak.

Naopak se zdá, či spíše je to pouze tušení, že absolutní kategorie v této oblasti neexistuje a každá společnost a doba si vytváří ideály své, které však ovlivňují i onu dobu, takže působení je vzájemné a vazba oboustranně pozitivní, ostatně stejně tak, jako ve všech přírodních dějích a evolučním kvasu, kterému podléháme se stejnou samozřejmostí, jako všichni naši blízcí i vzdálení příbuzní z živočišné i rostlinné říše.

Autor | Kamil Navrátil, Planorbis Kroměříž
Datum | 28/11/2011

Text nepro�el jazykovou �pravou.

Projekt podpořila Evropská unie – Evropský fond pro regionální rozvoj