Jsou to ale paradoxy, viďte?

Jako nelze hodnotit minulost podle současných kritérií, stejně tak nelze předvídat budoucnost na základě našich soudobých technologických znalostí. Vývoj si jde svými cestami a zdánlivé maličkosti mohou v kontextu celku vyvolat neuvěřitelné reakce.

Dnešní doba umožňuje vyjadřovat své myšlenky s větší či menší mírou svobody, globální trh propojuje ekonomiku planety v jeden celek, kultury se mísí a mizejí v tavicím kotlíku myšlenkových proudů. Čas nazrál na sjednocení, vytvoření společných cílů a směrů. Proto je důležité, aby si každý ujasnil, co vlastně v životě chce dosáhnout a co od něj čeká.

Paradoxem však zůstává, že za hranicemi vyspělých konzumních společností, dekadentně se bavících spory maloměšťáckých politiků, existuje nesmírně velký prostor oživený lidmi, kteří mají – možná nechtěně a bezděčně - jasno o podstatně důležitějších věcech. Potřebují vodu, aby se napili, energii, aby se ohřáli a jídlo, aby neumírali hlady. Nic víc je nezajímá, to je smyslem jejich života.

A jsou jich celé dvě třetiny žijících na této planetě společně s námi. Ještě nevíme, jaký cíl si zvolit ve svém hledání podstaty života?

….

Je paradoxem současnosti, že i v počáteční fázi internetového věku se nepodařilo ani náznakem nastartovat proces využití znalostí a vědomostí ve prospěch nejpalčivějších problémů, kterými jsou především chudoba ve většině světa a z ní plynoucí návazné jevy, kterými se lidstvo opravdu chlubit nemůže.

Kde hledat kořeny dané situace, je vůbec možné, že člověk je schopen připustit nespravedlnost vládnoucí v 21.století? Příčiny nejsou zcela zřejmé, ale můžeme o nich s úspěchem spekulovat.

…

Ten, který hledá, nachází - toto zdánlivé klišé symbolicky připomíná potřebu hledat, zkoumat, zajímat se. Jistě zcela záměrně není definováno CO hledač nachází, je to formulováno obecně, můžeme tento výraz přiřadit k téměř jakékoliv činnosti a přesto má nadčasovou hodnotu.

V našem smyslu hledání kořenů je důležitý právě ten proces, jež umožňuje nahlédnout pod pokličku bytí a zasvěcencům možná vyjeví ještě více. Především bychom ale měli hledat pravůvodní smysl pro sounáležitost, spolupráci a kooperaci, protože jak jinak by první organizmy mohly přežít v nehostinné přírodě, prosté všech náznaků života. Země byla tehdy nevlídná a pustá, a přece se zrodil život, nejdřív jako kapka, rozrůstající se do potůčku mohutnícího v proudu času do dnešních rozměrů, které ohromují a zároveň ničí vše ostatní.

Hledejme tedy prvotní impulzy života, nevěřím, že to byl konkurenční boj a nelítostná likvidace slabších jedinců. To přišlo až posléze, a překrylo základní ideu života, tak jako přemalba obrazu starého mistra jeho méně nadaným žákem.

Autor | Mgr. Kamil Navrátil
Kontakt | navratil@naucnastezka.cz
Datum | 17/01/2011

Text nepro�el jazykovou �pravou.

Projekt podpořila Evropská unie – Evropský fond pro regionální rozvoj