Karty jsou rozdány evidentně v náš prospěch

Budoucnost klepe na dveře s nebývalou intenzitou, a nevím, jestli si to všichni dostatečně jasně uvědomují. Globální svět dosáhl stupně rozvoje do té míry, že válka v Africe má přímé důsledky na život obyvatel třeba v Číně, Evropa se otřásá skandály členských zemí a snaží se za každou cenu udržet jednotu hospodářského prostoru alespoň naoko, protaže za rohem číhají asijští ekonomičtí dravci na svou kořist.

Lidé žijící na této planetě jsou rozděleni do několika jasně definovaných skupin, a to na ty, kteří svojí mocí ovládají většinu planety a v podstatě mají možnost rozhodovat o budoucnosti jednotlivých zemí - což jsou pochopitelně nadnárodní koncerny, jejichž vliv prorůstá politikou do té míry, že ta se stává zcela závislou na zájmech těchto korporací, které si svět rozparcelovaly podle svého. To je ovšem tak vysoké politické patro, že ho my obyčejní smrtelníci záhlédneme pouze občas, a to ještě zahalené mlžným oparem mediálních polopravd a lží. Tak nějak zřejmě vnímali dávní Řekové své bohy a jejich bájné příběhy spojené se sídlem v olympských výšinách. Těchto lidí jsou v současnosti zlomky procenta populace na Zemi.

Další skupinou jsou ti, kteří žijí v bohatých společnostech a využívají jejich výhod, s maximálním úsilím se snaží dostat o stupínek ve společenské hiearchii výše za lepším platem, oceněním atd. Jejich počet se těžko odhaduje, ale mohli bychom do této skupiny zahrnout obyvatele vyspělých zemí Evopy, Severní Ameriky a nějaké ty asijské státy, jako např. Japonsko. I v těchto zemích jsou lidé velmi chudí, dokonce to může být kolem čtvrtiny populace, ale mají přístup k moderním technologiím a sociálnímu systému a mohou ho využít, i když v žádném případě toto nelze generalizovat.

No a potom je zde velká skupina lidí závislých na rozmarech přírody a celosvětově-globalizačních hrách s cenymi surovin, potravit a všelijakých dalších komodi, které lze zobchodovat. Ve velké většině případů nevlastní žádnýmajetek a přežívají ze dne na den. Jakákoliv katastrofa se jich existenčně dotkne, nemají zásoby na několik měsíců dopředu, nemůžou uvažovat v delších horizontech. Těchto skupin obyvatel může být až kolem 50 % veškeré populace na Zemi.

Poslední skupinou jsou úplní chudáci, lidé bez práce a přístřeší, lidé živořící na okraji společnosti a přežívající ve velmi nuzných podmínkách. Těch může být až 20 %.

Karty jsou tedy rozdány v poměru 1:29:50:20. Na základě četných diskuzí se svými studenty jsem nejvíce slyšel názor, že naše společnost se pohybuje někde uprostřed té předposlední skupiny, tj. uprostřed té padesátiprocentní populace existenčně závislých na vnějších vlivech.

Bohudík realita je jiná, my se pohybujeme v horním rozmezí druhé skupiny, v bohatých společnostech – a to ještě těsně před jejím vrcholem, na 100 stupňové stupnici bohatsví společnosti jsme tak na bodě 94 !! Takže, proč se pořád chováme jako ublížení a vyhledáváme někde pomoc, protože na tom jsme špatně?

Karty jsou rozdány evidentně v náš prospěch, teď je nutno s nimi ještě umět hrát – a to je možná ten náš problém. Prohrát se dá totiž vždy, záleží pouze na umění přistoupit ke hře zodpovědně.

Autor | Kamil Navrátil, Planorbis Kroměříž
Datum | 13/06/2011

Text nepro�el jazykovou �pravou.

Projekt podpořila Evropská unie – Evropský fond pro regionální rozvoj