O environmentalismu a jeho současné roli v lidském myšlení

Co si vlastně má člověk věci nepříliš znalý představit pod pojmem environmentalismus? Je to velmi složité slovo zavánějící rozkladným pachem různých dalších – ismů, které hlásají nezvratné pravdy a vnucují lidem svoji vizi fungování světa dle pravidel nastavených vůdčími duchy těchto – ismů. Lidé mají své zkušenosti s takovými –ismy a jsou logicky nedůvěříví k pravdám hlásaným s pevnou vírou v lepší svět, protože se tato vize nikdy neuskutečnila.

Současný svět je prostě nedůvěřivý, lze ho přesvědčovat značně obtížně o potřebě změny v chování k přírodním zdrojům a okolnímu prostředí, a to zejména v okamžiku, když souběžně hovoříme o nutnosti omezení konzumního (a velmi pohodlného) způsobu života a změnách, týkajících se finančních toků nejen abstraktních bankovních operací mezi nadnárodními koncerny, ale přímo omezující konkrétní jednotlivce, což je pochopitelně značně nepopulární. Jednoduše – chcete lepší životní prostředí kolem sebe? Dobře, ovšem rohlík nebude stát dvě koruny ale čtyři, mléko podraží o 50%, za plyn zaplatíte o čtvrtinu víc a o tropických produktech si můžete nechat jen zdát – jejich doprava by byla tak nákladná, že se stanou v podstatě neprodejnými. Líbí se vám tato vize? Jenže jinak to opravdu nepůjde, a to jsme zmínili pouze špičku ledovce změn, jež by musely nastat, aby se opravdu začalo prosazovat environmentální vnímání světa.

Dobrovolně k tomuto trendu nikdo ze zhýčkaných občanů bohatých států Severu nepřistoupí, takže musíme začít hledat kompromis, což je vždy obtížné, protože obě strany musí chtít uzavřít dohodu. Opravdu ji ale chceme uzavřít?

Environmentalismus lze chápat jako ideologii nebo životní filosofii, která si klade za cíl nastavit “spravedlivější” vztah člověka k přírodě i k ostatním lidem okolo nás. Environmetalismus má jednoznačný duchovní rozměr, a proto se s důvěrou obrací na jednotlivce a snaží se pomoci mu nastavit změnu v jeho chápání postavení člověka v přírodě, klade důraz na etiku rozšířenou o aspekty vedoucí k dobrovolné skromnosti a hledání smyslu života mimo materiální úroveň s příklonem k přirozeným přírodním procesům a začlenění se do toku řeky života bez výraznějších ambicí ovlivňovat cokoliv pouze ve svůj prospěch.

Člověk již není středobodem všehomíra, je pouze jeho součástí a jako takový se musí přizpůsobit zájmům ostatních organismů spolusdílejících naši realitu. Takto postavená myšlenka je jistě akceptovatelná a čím dál více lidí západního světa ji považuje za správnou.

Jenže od myšlenky ke konkrétním krokům je cesta velmi dlouhá, zarúbaná, řekl kdysi kdosi. V okamžiku, kdy dojde od myšlenek k činům a začne se lámat chleba, zástupy stoupenců notně prořídnou. Jde totiž o to, prosazovat například zavedení ekologické daně,která se citelně dotkne našich peněženek – a s tímto programem se volby nevyhrávají.

Autor | Kamil Navrátil, Planorbis Kroměříž
Kontakt | navratil@naucnastezka.cz
Datum | 08/11/2007

Text nepro�el jazykovou �pravou.

Projekt podpořila Evropská unie – Evropský fond pro regionální rozvoj