O historických souvislostech a vztahu k životnímu prostředí

Bylo by velmi zajímavé vysledovat zpětně okamžik, kdy si člověk uvědomil hodnotu okolní přírody bez návaznosti na energetickou a potravní potřebu, která samozřejmě tento vztah vždy určovala. Lidské společenství vždy bylo a také bude závislé na okolních zdrojích a mnohde si jich velmi vážilo – ale o to v této souvislosti nejde. Má krajina pro lidskou bytost nějaký hlubší - třeba i duchovní - význam, který přesahuje její ekonomickou hodnotu? Pokud ano, odkdy si to lidé uvědomují a hlavně – jaké poselství by v takovém případě okolní prostředí k člověku vysílalo?



Historické souvislosti ukazují spíše na kořistnický způsob využívání okolního prostoru v poslední éře tzv. civilizačního růstu, tj. od prvotních zemědělců až po současný globalizovaný svět. Epocha předcházející tomuto „růstu“ lidské společnosti se naopak vyznačovala magickým vzhlížením k okolnímu světu, jednotou bytostí, rostlin a neživých jevů a struktur a přisuzovala okolnímu prostoru duchovní rozměr. Mnozí naznačují, že pokud v nastávajícím miléniu nedojde ke změně v chápání okolního prostoru jako životodárné síly, lidstvo nemá šanci na přežití a stane se další černě zaškrtnutou položkou v Knize ohrožených druhů.



Jaká je tedy pro nás hodnota okolní krajiny – ať už přírodní, kulturně – historické, urbanizované či městské anebo třeba i sociální. Určitě se promítá do naší psychiky a vytváří v nás vnitřní prostor, prostředí, ve kterém se vymezuje naše ego a nutí nás k vědomým – či podvědomým činům. Je to estetická uspořádanost prvků v kontextu nějaké kultury, která nás činí lepšími či nesnesitelnými? Nebo se jedná o průnik okolních vztahů a vazeb v rezonanci s naším vnitřním uspořádáním a potlačenými touhami a sny? Jedná se o přímou vazbu typu uklidit si ve své mysli nebo o záludnou podvědomou reakci na prožitek z dětství?



V každém případě je však i přes neznalost funkčního propojení dostatečně prokázán vztah životního prostoru k mysli konkrétního člověka – jsme neuvěřitelně silně ovlivňováni okolím, všechny vyjížďky do lesa na výlet nebo k vodě jsou naplněním potřeby znovuvytvářet rovnováhu ve své mysli, naopak zničená sídliště socialistického typu vyvolávají v lidech pocity beznaděje, vzteku, agresivity o které nikdo zdánlivě neví, odkud se bere.

Datum | 08/01/2008

Text nepro�el jazykovou �pravou.

Projekt podpořila Evropská unie – Evropský fond pro regionální rozvoj