O komunistickém envirosvětě budoucnosti

Ideální společnost neexistuje. Žádná společnost existující v lidské historii tento čestný přídomek nemůže získat, protože vlastně nevíme, co je měřítkem ideálu a jak nastavit pravidla pro tuto prestižní soutěž.

Vězměme to všechno pěkně popořádku – první známá uspořádání nazvaná souhrnně prvobytně pospolná měla k této charakteristice v řadě filosofických směrů novověku poměrně blízko – její atributy jako matriarchát, genderově vyvážené nastavení rolí mužů a žen, proklamované nenásilí jednotlivých skupin vůči sobě a soulad s přírodou dostal nedávno řadu trhlin způsobených detailním průzkumem zbytků těchto etnik, zachovaných pouze náhodou na některých nedotčených místech Země a rozborem jejich sociálních vazeb včetně duchovním klimatu.

Co se týče druhého stupně vývoje společností (dle klasické marxistické stupnice), tedy společnost nazývána ne neprávem otrokářská, ta si zřejmě žádné velké ambice v tomto směru neklade, ale byla důležitým mezníkem pro vývoj. Ovšem je třeba připomenout, že největší stavby a monumenty, které nás dodnes uvádějí v úžas, jsou dílem právě těchto typicky utlačovatelských společností typu Egypta, starověké Číny, řeckých městských států, Římské říše, Mayů, Aztéků. Na tomto místě je take dobré připomenout, že vývoj demokracie je úzce spojen právě s touto érou, protože řada privilegovaných jedinců měla možnost zabývat se ve svém volném čase, což byl fenomén do té doby takřka neznámý, ušlechtilým rozvojem umění a věd – pochopitelně naprostá většina ostatních zástupců těchto vyšších vrstev se oddávala neuvěřitelnému rozhazování nabytého majetku a uvolňování svých potlačených aresivních a násilných pudů na bezbranných. Jak jinak charakterizovat ušlechtilé zábavy svobodumyslných Římanů odehrávající se v cirku, než jako barbarské hry, kde hlavní roli hrálo bezuzdné krveprolití a zabíjení jak zvířat, tak gladiátorů speciálně vycvičených pro smrt v aréně a v neposlední řadě také politických nepřátel, například křesťanů.

Konec společností nazývaných otrokářské se dlouhodobě prolínal v evropském kontextu se společností jinou, postavenou na křesťanských hodnotách, označovanou později za feudální. Opět zde máme kandidáta na ideální společnost – ale pouze do té doby, kdy si vzpomeneme vražedné prosazování církevních dogmat v období rozvinutého feudalismu, středověké pohrdání lidskou existencí a hodnotami života, složitost života pro poddané. To však nepopírá ohromné novátorství ideje o rovnosti lidských bytostí a zbytečnosti materiálního bohatství pro štěstí člověka, se kterou přišlo rané křesťanství a která se proplétá celou érou středověku jako ideál společnosti, přestože náboženské války, inkvizice a celá struktura tehdejšího uspořádání sociálních vztahů ukazuje spíše na opačnou stranu vnímání hodnot.

Pomalu se dostáváme přes peripetie ideálů humanismu vrcholících Velkou francouzskou revolucí s prvním pokusem o rovnostářskou společnost k dělnickým hnutím průmyslového věku, který vrcholí dvěma světovými konflikty – jako ideální společnost ji mohou nazvat pouze zástupci bohatých šlechtických rodů či kapitalisté a průmyslníci velkého formát. Další pokus o spravedlivou společnost socialistického typu končí naprostým krachem, i když řada privilegovaných intelektuálů nějakou dobu věřila v její opravdovost a vládu lidu považovala za vyvrcholení vývoje lidstva. Jak velká byla pak jejich deziluze vedoucí k existencialismu a konzumní společnosti současného západního typu. A nakonec tady máme modloslužebně vzývanou demokracii, vládu lidu v zastoupení neúplatné politické reprezentace, která prosazuje zájmy svých voličů a stará se o blaho většiny pod tlakem čtyřletého volebního období a zájmů svých politických stran, což všichni dobře známe a jsme schopni jistě správně vyhodnotit. Bez předešlých jedovatostí je ale tento typ společnosti a naše doba jedním z nejšťastnějších období lidské historie nazírané očima Evropana a západního myšlení. Bohužel se však zdá, že i tato ideologie se vyčerpala a je na konci svých možností. Musíme hledat dál, ale ať hledáme jak chceme, jehlu v kupce sena - tedy navazující společenský systém na ekonomicky zpomalenou a politicky zkorumpovanou demokracii - stále nenalézáme.

Co tedy s tím ? Komunismus, který tu ještě vlastně ani nebyl je stále kandidátem, protože vlastně nevíme, jak by doopravdy fungoval (pokusy v Rusku, socialistické peripetie pouze naznačily možné aspekty vývuje). A environmentalismus ? Zní lákavě, ideje jsou jasně směřované k spravedlivějšímu rozdělení bohatství atakdále atakdále ... jenže, kdo zaručí, že se moci uchopí ti správní lidé a budou tyto ideje naplňovat dle nejlepšího vědomí a svědomí ? Takže je to jako vždy, je to prostě o lidech a zase jenom o lidech, kteří ideje a vize převádějí do reality. Je tedy nesmysl škatulkovat něco jako správné a špatné na základě teoretických východisek, je potřeba ovlivňovat především jejich aplikaci do struktury života a využití v praxi. Z tohoto hlediska je tedy soutěž o Nej společnost nutno hodnotit dle praktických dopadů na člověka, jeho rodinu, jeho pocit uspokojení.

A z tohoto hlediska je tu ještě jedna možnost zkombinovat současné trendy a vytvořit něco jako komunistický envirosvět kontrolovaný na základě demokratických principů, jehož ekonomickým základem bude tržní prostředí napájené z totalitních režimů banánovýc republik devastujících své životní prostředí pomocí popřevratové vlády generálů a generalissimů, kontrolovaných bezbečnostními službami typu CIA a Mosad za současné podpory Bin Ládinových teroristů prosazujících rovné příležitosti pro rozvoj svých vyvolených zemí, kde je potřeba s pomocí fundamentalistů prosadit tradiční uspořádání muslimské splečnosti, jež bude mít pozitivní vliv na zlepšení životního prostředí a rovnoměrné rozdělování zdrojů mezi souvěrce, tedy východisko envirosvěta s nádechem komunismu v podání novodobého znovuobjevení carských manýrů Nové Rusi a demokratické Číny.

Tuto vizi však netřeba brat vážně, snaží se poněkud zlehčit situaci a vložit prvek komična do oblastí, kde by to člověk opravdu nečekal.

Autor | Kamil Navrátil, Planorbis Kroměříž
Kontakt | navratil@naucnastezka.cz
Datum | 03/12/2007

Text nepro�el jazykovou �pravou.

Projekt podpořila Evropská unie – Evropský fond pro regionální rozvoj