O rozmanitosti živého, p(levelu) a hrách

Biodiverzita, neboli rozmanitost živého (či života), se stává v současném vědeckém světě jedním ze základních ekologických fenoménům, kterému je věnováno spousta prostoru pro diskusi, je v oblasti zájmu farmaceutických firem a je jedním ze strategických pilířů tzv. zelené politiky, jež se orientuje na trvale udržitelný rozvoj společnosti.

Jak se však v dané problematice orientovat? Východiskem by mělo být konstatování, že v současnosti vymírá fauna a flora na této planetě nebývalou rychlostí, která se zdá v posledních letech začínat ohrožovat i vyšší ekosystémové celky než jsou populace druhů donucených (většinou) proměnami svého životního prostoru k ústupu ze stanovišť a v případě nízké adaptability na nové lokality, nebo z jejich prostého nedostatku. Výsledkem je pak kumulace změn vedoucích k ohrožení celého řetězce provázaných biotických vztahů mezi organismy a následné přelaďování celého systému na jiné úrovně vazeb, jež jsou však většinou výrazně chudší v množství zastoupených participujících se druhů.

Jednoduše řečeno – když rozoráme louku, zničíme ekosystém odhadem skládající se ze sta vyšších rostlin a nepřeberného množství dalších organismů na ně úzce navázaných, abychom vypěstovali monokulturu některé vyšlechtěné domestikované a kulturní rostliny nezbytně nutné pro chod lidského společenství, nechtěně vytvořili prostor pro pár druhů plevele – a dost. Výsledkem je tedy silně redukovaný biologický potenciál daného místa a výrazné druhové ochuzení lokalit – ovšem kromě prostoru vytvořeného pro rychle rostoucí plevel.

S tím je to vlastně docela zajímavé. Co je to vlastně plevel? Když pomineme botanické charakteristiky a použijeme selský rozum můžeme konstatovat, že se jedná evolučně o velmi úspěšné kolonizátory všech volných míst a prostranství, která zcela obsadí a neumožní svým konkurentům jejich expanzi do zabraného sektoru.

Plevel je úspěšný především proto, že je nekompromisní vzhledem ke svým požadavkům na existence vůči svému okolí.

Jedná se o velmi rychle se rozmnožující a agresivní jedince, kteří se snaží v co nejrychlejším čase obsadit co nejvíce prostoru a přitom vystrnadit ostatní. Nepřipomíná vám to něco? Pokud bychom hledali paralely v lidské společnosti, jistě najdeme řady zářných příkladů. Smutnou pravdou je, že se bude také jednat o jedince na výsluní – mediálním, finančním, politickém a bůhvíjakém ještě – hřejí se tak dlouho proto, že tam prostě ostatní nechtějí pustit. Je to přitažené za vlasy? Ale vůbec ne – ve srovnávání můžeme klidně pokračovat.

Pokračování č.2 příště.

Autor | Kamil Navrátil, Planorbis Kroměříž
Kontakt | navratil@naucnastezka.cz
Datum | 15/12/2007

Text nepro�el jazykovou �pravou.

Projekt podpořila Evropská unie – Evropský fond pro regionální rozvoj