Environmentalismus opravdu nemůžeme chápat jako izolovanou vědeckou disciplínu, která se zabývá víceméně odtažitými problémy současného světa. Je to naopak dynamická věda snažící se reagovat na aktuální situaci jak v oblasti ekologické, tak politicko-sociální a ekonomicko-tržně-hospodářské s přihlédnutím k demografickým parametrům daných oblastí, vývoji klimatu a bůhví k čemu ještě…
Je to vlastně komplexní směr uvažování, který si klade za cíl s co nejmenšími potížemi dosáhnout co nejvyšších cílů – což je rozvoj společnosti s přihlédnutím i k dějům budoucím, tedy ne k pouze současnému stavu věcí. A to je pochopitelně velmi ošidné! Narážíme tady totiž na něco, čemu valná část naší populace nerozumí. Žijeme přece teď a tady, a ne zítra a někde úplně jinde! Proč bychom se měli zabývat situací někde na druhé straně zeměkoule?
Je to problém, který se těžko vysvětluje, ale ještě hůře realizuje. Důkazem nám mohou být trosky minulých civilizací, rozeseté po celém světě. Většina z nich, ne-li všechny skončily ze stejných důvodů – nedostatek zdrojů, potenciálu k dalšímu rozvoji, podlehnutí sebeklamu o své dokonalosti a nedotknutelnosti. Tato iluze je vyvedla z reality a způsobila kolaps systému – chyběla zpětná vazba, nadhled, chuť něco změnit ve svém způsobu života. V tomhle jsme stejní. Je nám to však zapotřebí, když to víme? Máme před sebou možnost globální změny, která však musí být způsobena v mnoha ohniscích a z vnitřní potřeby, ne direktivně – což už dobře známe. Podaří se však rozdmýchat tyto globální procesy dříve, než dojde ke krizi? To je otázka, na kterou budeme možná vědět odpověď dřív, než čekáme …
Autor | Kamil Navrátil, Planorbis Kroměříž
Datum | 10/10/2010
Text neproel jazykovou pravou.