O zodpovědnosti a lidském svědomí ve vztahu k přírodnímu prostředí

Přírodní prostředí bylo vždy pro jedince určující. Poskytuje totiž potravu, úkryt, životní

prostor, vymezuje akční rádius, ovlivňuje vzorce instinktivního chování a má řadu dalších funkcí. U člověka navíc formuje jeho postoje a způsoby chování ve společnosti, rozvoj sociálních a komunikativních dovedností a prostředků, jeho vnitřní svět a životní filosofii.



Harmonie podnětů vyvolává pocity a emoční klima inklinující ke spokojenosti, disharmonie (poškození prostředí, nefunkční vazby mezi složkami) pak pocity deprese, vyvolává traumata a pocity negace, které se promítají do všech rovin prožívání.



Pokud si představíme vnitřní svět člověka jako krychli, kdy plocha základny odpovídá krajině (prostředí, realitě) v níž žijeme, všechny čtyři stěny pak sociální vazby, emoce, psychické uzpůsobení jedince a vzorce chování ( a plocha uzavírající krychli jeho duchovní a ideologické klima – prostředí, v němž žije) není těžké vycítit zásadní důležitost okolního prostoru pro život.





Není to nic nového, naopak všechny kultury předcházející tu naši – euroamerickou – civilizaci znali velmi mnoho z této oblasti a je věčná škoda, že u většiny z nich se nám nedochovaly poznatky a vědění, jímž řídily a ovlivňovaly svůj tehdejší svět. Střípky vědomostí většinou nestačí na ucelenější vhled do jejich životních zkušeností, zvyklostí a životního způsobu. Stejně tak jako jsou nám záhadou mayské (ale i egyptské) pyramidy, jsou nám neznámy faktory jimiž se tehdejší společnosti řidily ( a většina teorií je pouze spekulativní).



Všechny kultury však intuitivně inklinovaly k řádu, harmonii a souměrnosti – protože věřily, že pouze řád světa může zaručit jeho existenci v nerovném boji s mocnostmi rozkladu a rozpadu. Tento řád mimo jiné (duchovní) aspekty také vtělovali do umění, vědy a života a snažili se dodržovat pravidla, jež si stanovili jako hraniční meze svých světů. Jakékoliv narušení pak pociťovali jako ztrátu životních jistot a vehementně se mu bránily.



Jak je to s námi? Nevede nás právě naše snaha o eliminaci odpovědnosti v oblasti přírodního prostředí ke koncům, které „staří „ již dávno předvídali?

Autor | Kamil Navrátil, Planorbis Kroměříž
Datum | 10/05/2010

Text nepro�el jazykovou �pravou.

Projekt podpořila Evropská unie – Evropský fond pro regionální rozvoj