Ochrana přírody a její meze v naší společnosti

Každý z nás se denodenně setkává s nějakou formou ochrany přírody či jejich zbytků ve svém okolí, a ať už chtěně či nechtěně musí nějakým způsobem na danou situaci reagovat. Nemusí se nutně jednat o mediální kauzy typu kůrovcové kalamity na Šumavě či občasného vzedmutí se odporu proti zatoulaným vlkům objevujícím se sporadicky na československé pomezní hranici Beskyd a Javorníků, ale i o problémy, jež se nás dotýkají aniž bychom si jich nějak výrazněji všímali.

Částečně to mohou být věci na první pohled nicotné, ale pro náš životní prostor a způsob podstatné. Jedná se například o záchranu starého stromu v blízkosti bydliště, vyčištění říčky vedoucí k vesnicí, likvidaci černé skládky vznikající v nevábném koutě polorozbořeného domu v sousedství, posečení v prostoru mezi domy, který nikomu nepatří, ale rostlinná společenství zde prosperující nám nejsou příliš po chuti a tak dále.

Všechno má ale své meze, například záchrana starého stromu musí být funkční, tzn. ne za každou cenu, protože rizika spojená s jeho nečekaným pádem či odlomením větví za nenadálého větrného poryvu mohou být veliká, a pokud jeho místo zaujme strom další, který do dané lokality patří a často ji ještě obohacuje o další rozměr, tak proč váhat.

Je škoda, že obecná představa člověka chránícího přírodu je mírně řečeno laděná spíše negativně. Je to dáno zaprvé snahou zachraňovat přírodní hodnoty proti rozpínajícímu se průmyslu (ale i stavebním záměrům konkrétních jedinců), blokování některých staveb silnic a dálnic, prosazování nepopulárních opatření omezujících rozvoj regionu, boj se znečištěním a odpady v okolí místa bydliště, kam vyvážejí své produkty konzumní spotřeby místní starousedlíci a podobně.

Zadruhé se řada ochránců profiluje velmi nešťasným stylem, což je ale pochopitelné vzhledem k často velmi arogantním postojům zástupců druhé strany, takže vznikají mediálně zajímavé případy většinou poukazující na amatérismus a mládí lidí bojujících za svoji pravdu a naproti tomu vyzdvihují serióznost jejich protivníků, kteří většinou však bojují za něčí zájmy a ještě v oboru, kterému se léta věnují a jsou za něj dobře placeni.

Bohužel akce typu věšení se na komíny, přivazování řetězem ke stromům jsou sice krátkodobě úspěšné, ale v dlouhodobých horizontech většinou prohrávají jednoduše proto, že lidé nemají čas a peníze věnovat se dále a neustále stejným problémům, které jsou pro druhou stranu prioritní a má dostatek prostředků a času aby situaci vyřešila po svém.

A zatřetí po krachu nadějné politické strany Zelených vlastně není u nás síla, která by se programově snažila o řešení přijatelná pro zlepšení stavu životního prostřed. Jasně to ukazují i reakce lidí na zpackanou dotační politiku v rámci Zelená úsporám a donebevolající krach lidského rozumu při povolování boomu fotovoltaických elektráren. To potom aby se člověk v hopodě bál říct, že je zastáncem úsporných technologií a ochránce přírody. Těžko se vysvětluje davu rozlícených spolustolovníků, že s danou situací také nesouhlasí, i když vlastně obnovitelné zdroje neustále propaguje.

Začtvrté musíme konstatovat, že bohužel rozvrat soukromého vlastnictví a ztráta kontinuity vývoje společnosti vymazal z našich hlav potřebu myslet na budoucí pokolení, jež po nás zdědí to co zůstane, či spíše, co mu ještě necháme. V situaci, kdy každý chce utratit své prostředky hned, bezhlavě a sám nelze vytvářet dlouhodobé koncepce a každý, kdo se v politice snaží vysvětlovat situaci v horizontu desetiletí se jeví přinejmenším jako blázen, nebo spíše jako podezřelý, protože je na něm něco divného. A především, nikdo kromě pár jedinců se už nechce do ničeho namočit, nic řešit navíc – vždyť od toho máme své zastupitele -, dávat všanc své názory a to ještě zadarmo

Naše společnost prostě ještě nedozrála na změny myšlení a má své meze v chování tohoto druhu, zde pomůžou jen tvrdší zákony a vysoká míra restrikce za jejich překračování. Otázka zní, jestli to vlastně chceme, co je naším cílem do budoucna. Je nabíledni, že státní správa pod tlakem soukromých lobby ustupuje zájmům podnikatelů a hledá v zákonech kličky, jak vyhovět spíše mocným než ne – mocným.

To však bylo vždy a všude, je to pouze na nás, jak budeme situaci řešit. Bohužel je v současnosti prostě nutno otevřít diskusi na obecní úrovni a snažit se přesvědčit starosty a místní zastupitele o prospěšnosti akcí, anebo, co je úplně nejlepší, ve spolupráci s místními lidmi vytvářet iniciativy, ktkeré budou mít legitimní právo zasahovat do jednotlivých případů. Je to pouze věc občanské společnosti. Nikdo zvenčí nepomůže, vždy je lepší věc prodiskutovat na místní úrovni a pak se pokusit spravedlivě rozhodnout.

Anonymní ochránce přírodě nepomůže.

Autor | Kamil Navrátil, Planorbis Kroměříž
Datum | 20/08/2011

Text nepro�el jazykovou �pravou.

Projekt podpořila Evropská unie – Evropský fond pro regionální rozvoj