Poznámka k projektové výuce a vizích pro budoucnost

Projektovou výuku můžeme rozčleňovat a dělit podle různých kritérií. Pro naši potřebu jsem je rozdělil na virtuální, praktické a herní, přičemž pochopitelně vzniká řada mezistupňů a přechodových stádií. Dále musíme použít časové hledisko, takže existují dvouhodinové, denní, týdenní, celoroční, průběžné projekty a také prostorově orientované skupinové, celotřídní, ročníkové a celoškolní.



Škála možností je velmi různorodá, takže z praktického hlediska a pro potřeby Sborníků 2009 použijeme členění dle průřezových témat, což má řadu výhod. Tento systém umožňuje lépe využít potenciálu projektu, protože jeho zařazení do výuky je jasně definováno a má dané výstupy.



Projekt ale není samostatnou součástí výukového procesu, i když to tak na první pohled vypadá. Měl by mít úzkou souvztažnost k probírané látce a být zanořen do výchovných a vzdělávacích cílů celé školní docházky. Ideálním stavem by podle mého soudu bylo kombinování dobře přichystaných projektů se zažitým výukovým frontálním modelem. Důvodů pro tento způsob výuky je dost. Je to především balancování na hraně tradice a nových přístupů, kde si pedagog vybírá z obou dvou pokud možno to nejlepší a vytváří tak optimální kombinaci přístupů.



Také je nesmysl předpokládat, že projektové vyučování funguje vždy a všude stejně a na všechny také stejně působí. Sebelépe promyšlený projekt naráží především na osobnosti žáků dané třídy a jejich schopnosti a dovednosti realizovat tuto samostatnou aktivitu s minimalizovaným vedením a řízením pedagoga. Zejména v poslední době se množí moderní projektové záměry jako houby po dešti, ale nikdo už nezkoumá jejich faktickou hodnotu a přínos. Školy se předhánějí v počtech projektových dnů a tak trochu zapomínají na zpětnou vazbu a sebereflexní hodnocení.



Ano, žáci často prožívají příjemné školní chvíle, dokonce i rádi do školy chodí, ale často je to vykoupeno nižšími vědomostmi a znalostmi. Toto tvrzení lze jistě ověřit. Co ověřit nelze, jsou právě přínosy v kompetencích, v rozvíjení mezilidských vztahů atd. Jak zjistit, že cesta po níž se vydáváme je ta správná?



Tímto nechci popírat přínosy projektování pro vzdělávání, ptám se spíše po kontrolních mechanizmech jeho využití a vizích co bude následovat dál. Jistěže, vize mohou být správné, ale i chybné ……, ale přece jen bychom měli mít cíl cesty někde nadohled, i když dobře víme, že vlastní cesta je z filozofického hlediska tím pravým cílem.

Autor | Mgr. Kamil Navrátil
Kontakt | navratil@naucnastezka.cz
Datum | 20/01/2010

Text nepro�el jazykovou �pravou.

Projekt podpořila Evropská unie – Evropský fond pro regionální rozvoj