Poznámka k projektové výuce a modernímu pojetí vzdělávání

Projektová výuka a projekty obecně jsou v současné době velmi žádané ve školním výchovně vzdělávacím procesu, který je považován bez jimi daných principů jako strnulý a málo „moderní“. Klíčem pro pochopení této situace je sám slovní pojem moderní, který je zastřen řadou významů, jež mu přikládáme. Tento výraz však určitě neodráží mentalitu současné doby, vždyť moderní bylo v sedmdesátých letech 20.stol. něco zcela jiného než dnes, a přesto toto slovo používáme i nyní pro skutečnosti a jevy zcela odlišné (a to nemusíme hovořit pouze o oblečení, hudebních trendech, oblibě výrazových prostředků, stylu v bydlení atd.).



Slovo moderní se vztahuje k určité době a vymezuje nové přístupy v myšlení vůči tradičním a časem prověřeným trendům, které však mají tendenci zastarávat.



V oblasti vzdělávání a výchovy je tudíž tradičními metodami chápáno frontální vyučování, kdy je učitel postaven do jiné úrovně než žák a zprostředkovává mu neměnné pravdy stanovené osnovami, které je student nucen nabiflovat a prokázat, že je ve své paměti udrží dostatečně dlouho – a to tak, aby splnil zadání rodičů a společnosti a překročil práh základní, střední a vysoké školy, a stal se pak platným členem společnosti, která po něm bude vyžadovat chování v intencích předaných informací a společenského řádu.



Opakem, a tedy moderním pojetím se stává projektová výuka, která má za cíl nahradit tradiční frontální metodiku a zapojit žáka do procesu tvorby vlastního poznání – a to různými formami a způsoby. Celý proces budeme analyzovat dále, v tomto úvodu mě však zajímá spíše ten následný dopad na společnost, která bude za nějaké to desetiletí tvořena jedinci, kteří byli vychování právě v tomto trendu – a budou tedy mít zcela jiný přístup ke skutečnosti, k řešení problémů, jejich vztahy mezi s sebou budou na zcela jiné úrovni a společenský řád bude posunut někam, kam dnes nedohlédneme.



Bude i v té době moderní projektování a metody od něj odvozené? Anebo se budou hledat další možnosti a varianty, protože tento styl a velká míra samostatnosti neponese ovoce tak, jak jsme si představovali my, formování frontální výukou a (ne)úctou k jejímu nositeli, učiteli, pedagogovi, kantorovi, který na nás přenášel informace tradičně výkladově a vytvářel tak náš první kontakt s vnějším světem sice zprostředkovaně, ale s nadhledem, zkušeností a možná i trochou osobního moudra.

Autor | Mgr. Kamil Navrátil
Kontakt | navratil@naucnastezka.cz
Datum | 15/11/2009

Text nepro�el jazykovou �pravou.

Projekt podpořila Evropská unie – Evropský fond pro regionální rozvoj