Poznámka k projektové výuce a pohledu učitele a žáka 1.

V minulém Sborníku jsem psal úvodník na téma využití projektů ve školní praxi a jejich smysluplné realizaci. Zde bych se rád věnoval pohledu žáka na danou problematiku. Nejdříve si ale musíme ujasnit názory pedagogů. Ze své učitelské zkušenosti vím, že většina kantorů se staví k projektovým aktivitám minimálně rezervovaně. Jsou pro ně neznámým prostorem, cítí se ohroženi a nejsou schopni řídit ani ty nejjednodušší aktivity. Není to ale jen jejich chyba, základní problém musíme hledat jinde. Společenská objednávka ze strany státu totiž v posledních vývojových etapách našeho školství byla zaměřena především autoritářsky a s důrazem na disciplínu, a to v dodržování osnov, v komunikační řadě ministerstvo - vedení školy – učitel – žák, a podle toho se také odvíjel vzdělávací proces.



Aby někdo prezentoval své myšlenky a názory zcela svobodně bylo nemyslitelné. Učitel předkládal neměnné pravdy, které žák nemohl svými znalostmi zpochybnit. Že tento konzervativní přístup převládá i nyní, dvacet let po revoluci, je bohužel pravdou velmi krutou, protože svoboda demokratické společnosti a možnosti volného trhu vyžadují přímo opačný trend.



Tento stav je dán nejen špatnou demografickou situací v učitelství obecně (převaha žen, nedostatek mladých a perspektivních, ne zcela dobrá mzdová situace v profesi), ale i ne příliš jasnými kroky nadřízených míst, která vedou k matení pojmů a není zcela jasný cíl a záměr, který v obecné rovině vlastně v ČR máme.



Učitelé prostě nemají k experimentování chuť, protože není zcela jasné, co se po nich vlastně chce. Osnovy si sice mohou upravit podle svého, a jak chtějí, ale pořád nad nimi ční damoklův meč přijímaček na VŠ a SŠ, a tam musí student či žák prokázat empirické znalosti a ne schopnosti kompetencí tvořící jádro současné školské reformy, která poněkud pokulhává právě v oblasti přijímacích řízení, a kdyby situaci nenapomohl současný převis nabídky míst především na středních školách, kdy se všichni předhánějí v bonusech pro své žáky, protože na obsazení míst je závislá existence mnoha škol, byl by celý systém pouze ukázkou promarněné šance na změnu.



Pokud se s tím něco neudělá, nemůže celý systém pracovat podle představ tvůrců. Staří kantoři budou pořád učit po svém, protože je nikdo nepřesvědčí, že jinak to jde lépe a mladí ve školách zas tak moc nejsou, a pokud, tak je jejich hlas příliš slabý, aby stačil na reformu dané konkrétní školy.



Ke všemu ji mnohdy zadusí existenční starosti o rodinu, protože ať se na věc díváme z jakéhokoliv úhlu, přece jen vyšší finanční ohodnocení (třeba za víc smysluplné práce) a důsledná kontrola jasně definovaného cíle by udělalo pro reformu našeho školství daleko víc, než chaotické nabízení možnosti tvorby vlastních osnov. A v tom by se uplatnilo i projektové vyučování, protože chystá studenty daleko lépe na reálný život než frontální výuka v lavici, která je pro řadu žáků pouze synonymem pro nudu a bezúčelné vyhazování času, a tak se k tomu také staví.

Autor | Mgr. Kamil Navrátil
Kontakt | navratil@naucnastezka.cz
Datum | 03/05/2010

Text nepro�el jazykovou �pravou.

Projekt podpořila Evropská unie – Evropský fond pro regionální rozvoj