Relativismus evoluce a spokojený život bakterií

Když už se bavíme o rozvoji a jeho významu pro další život, zkusme se zamyslet nad jeho základní ideou a filosofií. Je vlastně evoluce života - ale i společnosti - tak pozitivní, jak se v našich končinách traduje, anebo na ní lze najít tu a tam nějakou šmouhu, která její význam poněkud relativizuje?

Představme si Zemi, kde by se tak přibližně před dvěmi miliardami let evoluce zastavila. Jak by se celý systém choval dál? Tehdy se zde potloukali pouze jednobuněční, kteří zároveň zhruba touto dobou otrávili atmosféru produktem svého metabolizmu - toxickým kyslíkem natolik, že se Země pro ně stala zcela neobyvatelnou a život se mohl dál vyskytovat a vyvíjet na dlouhé stamilióny let pouze v oceánech (pochopitelně do té doby také nikde jinde nebyl k zastižení!), a to jen za předpokladu, že se tito malí producenti přizpůsobili situaci a zcela změnili svůj energetický systém na zpracovávání do té doby odpadních produktů. Zřejmě přežili jen malé, nezávislé a mrštné skupinky či kolonie, uvádí se, že až 99,99 procent tehdejší populace vyhynulo. Ale!!! Ti, kteří se adaptovali a přežili, jsou těmi správnými Adamy a Evami, od kterých se může počítat vznik života tak, jak ho známe i my. Někteří uvádějí toto období jako první velkou ekologickou katastrofu, protože vyhynulo skoro vše a zůstali pouze ti, co se rychle naučili využívat kyslík ku svému prospěchu - tedy naši praprapředchůdci,

Pokud by totiž k této situaci nedošlo, asi bychom si v klidu dnes hověli na dně oceánů jako spokojené přisedlé bakterie a místo párku v rohlíku bychom konzumovali sirné výpary či něco obdobného. Pro nás má evoluce zcela zásadní význam, jinak bychom tady a v této podobě prostě nebyli. Jenomže to je jen a jen náš úhel pohledu. Podívejme se na danou situaci očima těch hypotetických spokojených bakterií, těm by zcela jistě vyhovovalo něco jiného. Pokud by totiž nedošlo k totálnímu znečištění prostředí tehdy toxickým kyslíkem, nebylo by třeba investovat energii do změn v metabolizmu – a pravděpodobně by nebyl vytvořen dostatečný tlak na adaptační schopnosti tehdejších obyvatel naší planety, a tudíž by se žádný vývoj nekonal.

…..

Nejprve si je potřeba položit otázku, co je to spokojený život. Odpovědi se budou jistě různit tak, jak se různíme všichni svým vzhledem, zkušeností, věkem, vzděláním, časem a prostorem, který nám byl k žití vymezen a řadou dalších racionálních i iracionálních faktorů. Ale i tak určitě najdeme nějaké shody. Především je to zabezpečení svého jakéhos takéhos dobrého bydla, ať už si pod tím představíme cokoliv. Dále je to potřeba předat něco dál, dalším generacím – geny, vychování, moc, peníze, dobrou radu, výtvarné dílo. A co dál? V naší soudobé společnosti k tomuto se přidává ještě položka, kterou můžeme nazvat pracovně „užít si“. Je to však nezbytné? Počítá evoluce i s touto alternativou? Odpověď ponechme otevřenou, ještě se k tomuto tématu vrátíme.

…..

A tak se dostáváme k jednoduchému závěru, že především záleží na úhlu pohledu, z kterého rozvoj pozorujeme. On se totiž může jevit zcela jinak, pokud na něj požijeme jinou perspektivu nebo zadáme odlišná vstupní data. A tak bakterie si vedou zřejmě vcelku spokojený život a vůbec je nezajímají aktuality z našeho světa zmítaného uspokojováním potřeb jednotlivců na úkor celku. Ony to prostě neřeší. Jsou, nebo nejsou. Být či nebýt je nezajímá.

Autor | Mgr. Kamil Navrátil
Kontakt | navratil@naucnastezka.cz
Datum | 23/01/2011

Text nepro�el jazykovou �pravou.

Projekt podpořila Evropská unie – Evropský fond pro regionální rozvoj