Sjednocená teorie učení – chaos jako nový řád 2.

„První vznikl Chaos, ale po něm Země…“ Tím začíná řetěz plození a zrození. Nejprve spontánně vznikl Chaos, po něm temná noc Nyx a věčná tma Erebos, z Ereba a Nykty vzniklo věčné světlo Aithér a světlý den Hémerá. Poté se zrodila země Gaia, podsvětní propast Tartaros a všeoživující láska Erós. Gaia zrodila nebe Úrana a moře Ponta. S Úranem měla 12 synů a dcer, obrovských Titánů. Úranos se zmocnil vlády nad světem, později ji musel přenechat svému synu Kronovi a ten zas svému synu Diovi.

Hesiodos

Řecká mytologie, která je pro nás zdrojem poznání duchovních světů našich vzdálených předků v tradici evropské vzdělanosti staví Chaos na počátek veškerenstva, avšak od našeho běžného chápání tohoto slova je pro antického člověka prázdným prostorem připraveným pro nevyhnutelné oživení.

Chaos v našem slova smyslu tvoří propletenec událostí a dějů, nemajících spolu žádný společný cíl a směr. Chaotické jednání je chápáno jako nekontrolovatelné - a tudíž neefektivní. Na všechno jsou přece předpisy a instrukce, vše lze kategorizovat, měřit a stanovit optimální postup. Tak praví racionální chápání světa a společnost, postavená na současných pilířích vědy 18. a 19. století se těchto pravd důsledně drží, protože ji vyvedly ze slepých uliček středověkého mystického myšlení a způsobu života, jež přestal odpovídat úrovni poznání své doby. Tato cesta vedla přes různé peripetie, kterým dáváme názvy historických epoch a máme o nich povědomí spíše z uměleckého díla a života výrazných jedinců ovlivňujících dějiny, než z pohledu průměrných členů tehdejší společnosti.

Osvícenství stanovilo racionalitu jako řád nového světa, a na tomto základě je společnost budována již téměř tři sta let, a je potřeba říci, že přes všechna úskalí a excesy se daří kontrolovat vývoj vcelku dobře a zřejmě správným směrem. Je nad rámec tohoto článku zabývat se sociálními nepokoji, způsobenými zaváděním nových strojů do výroby, rozbitím společenské hierarchie vyvolaným prosazováním ideje svobody slova, důsledkům způsobeným rozvojem věd a aplikací jejich poznatků v oblasti ekonomické, politické, ale i zdravotnictví, obchodu a mocenského působení vyvolávajícího konflikty vedoucí k válkám a obrovskému utrpení.

Vždyť i raní křesťané nemohli ve své čisté víře ani náznakem tušit, jaké zásadní změny svým potomkům chystají a jaké tragédie se jménem jejich ideologie v budoucím světě odehrají.

Pro současný stav poznání je však důležitá jedna věc, vzhledem k rozvoji technologií v posledních dvaceti letech se zdá nemožné kontrolovat všechny aspekty života tak, jak tomu bylo v posledních staletích a tisíciletích lidské historie. V evropském prostoru proběhla v minulosti řada revolučních přeměn, ale nejvýznamnější jsou zřejmě zaprvé ta antická, bořící mýty Starého světa, zadruhé křesťanská, stavějící nový řád umožňující se vymanit z tzv. temného období po pádu Říše římské – které mimochodem zas tak temné dle nových poznatků nebylo, zatřetí renesanční, vymaňující člověka ze zakonzervovaného světa středověkého myšlení a začtvrté osvícenecká, vytvářející prostor pro osvobození lidských mas a vytvoření svobodného světa a zapáté kapitalistická, která přes peripetie různých stádií kapitalismu a komunistických vizí dospěl do současného stavu ekonomiky globálního trhu.

Zdá se, že nyní přichází další zlomová etapa. Kontrolní mechanizmy vytvořené císařstvím, církví, státním aparátem, bankovním sektorem se začínají pozvolna drolit a rozpadat. Možná nejlépe je to zatím vidět v oblasti vzdělávání, kdy přestávají platit osvědčená pravidla a vzhledem k neustále se zrychlujícímu tepu světa se hledají alternativy, mnohdy nevyzkoušené a neověřené, které konkrétně v České republice povážlivě rozvracejí vzdělávací soustavu, čehož jsou dostatečným důkazem fatální selhání v realizaci státních maturit v letošním roce.

Snaha vše kategorizovat a unifikovat je možná opodstatněná v oblasti statistických šetření a dat, ale naprosto selhává v oblasti podpory kreativity a vzdělanosti nastávajícího věku. V současnosti prostě nelze pouze kopírovat informace do mozků žáků s tím, že budou pro jejich život možná někdy nezbytné. Nebudou, alespoň ne v té izolované formě, ve které jsou učitelem ve velké většině podávány! Absolventi našich škol se budou do budoucna potýkat především s obrovským množstvím dat, která budou muset rozčlenit, oddělit podstatné a pospojovat vybrané do nových souvislostí. Jenom tak uspějí v konkurenci ostatních.

Paradoxem a zároveň varováním je, že náš v poklidu dobíhající svět, jež bude ještě odhaduji tak dvacet let preferovat starý způsob života, pravděpodobně spolu se sebou strhne v lavině i ty, kteří se o změnu snaží a jsou v nové éře přínosem. Bohužel na vedoucích pozicích škol, institucí, úřadů jsou a ještě dlouho budou ve velké většině rozhodovat lidé, kteří již svoji dobu přežili. Neštěstím Evropy jako celku je právě toto setrvávání v zakonzervovaném stavu, na druhou stranu lpění na tradice a nacionalismus může být i pozitivní, musí ale vycházet ze správných předpokladů.

Bohužel nás tedy čeká stav chaosu, který svojí turbulencí a nečekanými a náhodnými jevy ovlivní lidská společenství na všech úrovních života. Výhodou je, že vlastně nemůžeme události předpovídat a tak zůstává dále i naděje, že tento stav nepovede k zhroucení současného světa, ale spíše k jeho transformaci, což však tváří tvář k aktuálním globálním problémům je spíše zbožné přání.

Autor | Kamil Navrátil, Planorbis Kroměříž
Datum | 06/08/2012

Text nepro�el jazykovou �pravou.

Projekt podpořila Evropská unie – Evropský fond pro regionální rozvoj