Sjednocená teorie učení – výzva blízké budoucnosti 1.

Rozvoj kognitivních věd (tj. věd o lidském vnímání, myšlení a učení) se za posledních pár desítek let výrazně posunul dopředu. Přesto tápeme dál, a to především v oblastech týkajících se učení u velmi malých dětí, jejichž poznávací schopnosti daleko převyšují běžnou normu u dospělých a staví nás tak před neřešitelné otázky evoluce vědomí a jeho závislosti na neurolologických vazbách v raném stádiu rozvoje mozku.

Alison Gopniková, psycholožka řídící výzkumné projekty týkající se právě učení dětí, nedávno konstatovala, že se pravděpodobně v nejbližších desetiletích přiblížíme k poznání podstaty učení, na rozdíl od například takových zatím neřešitelných záhad jako je existence vědomí, nebo třebas i problematika týkající se romantické lásky a jejích dopadů na psychické struktury takto „ zasažených“ jedinců.

Autorčina koncepce se opírá o detailní průzkumy přenosu vizuálních podnětů přes zraková centra do hlubších mozkových center, kde vytvářejí vizuální realitu tak, jak ji vnímáme. Vzhledem k tomu, že poměr zrakových vjemů k ostatním je uváděn cca osmdesát ku dvaceti, je jasné, že tato realita je pro nás určující a vytváří hlavní informační kanál vedoucí k poznání okolního světa. Bylo by ale mylné se domnívat, že zbylých dvacet procent vjemů živoří na okraji a nejsou tak důležité.

Vezměme si příklad z reálného světa. Rozdíl mezi vítězstvím a prohrou v tenisovém zápase třeba ve finále Australian Open v roce 2012 byla dle mého soudu svázaná dvojice dvou zanedbatelných chyb, které se jednomu tenistovi zkumulovaly v nejméně vhodnou dobu, a přestože měl v této fázi zápasu po takřka pěti a tři čtvrtě hodinách famózního a vyrovnaného zápasu mírně navrch, ve zbylých osmi minutách zápas prohrál. Tedy pokud budeme počítat – a to se mi nechce, jedná se o zlomek procenta a pochopitelně štěstí, které umožnilo soupeři na druhé straně dvorce vyhrát.

Pokud budeme vycházet z teorie učení, vítěz se o malilinko více přizpůsobil dané infarktové situaci. A to je právě to důležité co nás zajímá. Velmi často jde o pouhopouhé kousky či dokonce střípky informací, dělící nás od absolutní euforie vítězství a totální deprese z porážky, přestože výkon obou aktérů je téměř shodný. Tento stav je známý téměř všem sportovcům a umožnil udělat právě ze sportu fenomén naší doby. Sice záleží v první řadě na fyzické a psychické dokonalosti, zvládnutí veškerých možných pohybových aktivit a stereotypů, ale přesto velmi často vstupují do hry náhodné prvky fatálně ovlivňující celkový výsledek.

Pokud se tedy vrátíme zpět k vjemům a dalším psychickým jevům, víme, že sluch vytváří kromě své primární funkce především prostorové dojmy a je zdrojem jemných emotivních nuancí, hmat a chuť nás informují detailně o povrchu věcí a čich, zřejmě nejstarší ze smyslů, řídí kromě jiných funkcí, které vlastně ani neznáme, naše podprahové emoční vnímání – vzpomeňme feromonové lapače hmyzu a třeba i celý kosmetický průmysl. Tyto podněty mají podle mého soudu daleko více rozvolněné okraje a jsou zodpovědné za naše vlastní chápání reality.

Příkladem může být rozdíl mezi filmem a knížkou. Film vnucuje divákovi režisérovu vizi příběhu, protože působí především obrazově a je tedy nejméně z osmdesáti procent hotovým produktem (připočteme-li zvuk, může se jednat až o devadesát procent – i více). V případě knihy sice tištěný text musíme obrazově zrakem zpracovat a předat dál, ale to, co se nám poté v mozku vytváří, je silně individuální záležitostí. Dějová linie je stejná, příběh ale může vyznít jinak, o výtvarné stránce nemluvě. V tomto případě je mozek daleko aktivnějším spolupracovníkem na tvorbě uměleckého díla než u filmu. Do příběhu se kromě psaného textu promítají i čtenářovy představy, tužby a přání, a také jeho životní a čtenářská zkušenost.

Co z toho ale plyne pro teorii učení. Jasně předkládaná fakta jsou sice jednoznačnými vodítky pro evoluční vývoj, ale důraz kladený na možné varianty interpretací umožňuje v daleko větší míře svobodu při hledání cest. Pojem evoluční svoboda sice nebyl zatím nikde použit, ale hodí se nám k popisu dané situace a zhruba vystihuje potřebu dnešní doby a je jednou možných variant výukových procesů v blízké budoucnosti.

Autor | Kamil Navrátil, Planorbis Kroměříž
Datum | 14/04/2012

Text nepro�el jazykovou �pravou.

Projekt podpořila Evropská unie – Evropský fond pro regionální rozvoj