Směry a proudy environmentální výchovy

Ve světě můžeme ve vývoji ekologické výchovy nalézt několik etap:





1. Nature education (výchova vztahu k přírodě) - spadá do období mezi světovými válkami. Cílem je utvořit si vztah ke zvířatům, rostlinám, atd. Včetně úvah o tom, k čemu rostliny, zvířata potřebujeme.



2. Conservation education (výchova k ochraně přírody) - Objevuje se zhruba v padesátých letech a jejím heslem je Poznej a chraň. Učí poznávání zvířat, vztahů mezi nimi, nabádá ke sbírání odpadků, atd.



3. Pollution education (v. k potřebě čistého prostředí) - Dominuje sedmdesátým rokům. Zabývá se naším vlivem na životní prostředí, tedy tím, jak znečišťujeme přírodu a jak to nedělat.



4. Environmental education (výchova k životnímu prostředí) - Objevuje se v osmdesátých letech a upřednostňuje se dodnes. Jejím heslem je Mysli globálně, jednej lokálně. Zdůrazňuje osobní odpovědnost, vazby mezi místním a globálním, atd.

Směry a proudy environmentální výchovy



Do jednotlivých proudů environmentální výchovy se promítá filosofické východisko jejich představitelů (což ostatně platí u pedagogiky vždy). Jiná je výchova v pojetí věřících křesťanů či buddhistů, hlubinných ekologů, praktických ochránců přírody či pragmaticky orientovaných spotřebitelů.



V současné praxi se uplatňují zejména následující proudy a školy:

* Ekologická výchova. Zabývá se otázkami jako např. co to je ekosystém, biodiverzita, potravní pyramida, atd. Přes zjevnou návaznost na zásadu „Poznej a chraň“ můžeme vytknout, že příliš biologické zaměření nemusí být blízké nebiologům, ztrácí se filosofický i prakticko-každodenní aspekt věci.

* Výchova spotřebitele. Zde se pohybujeme na úrovni praktických rad domácí ekologie. Co je úsporné, co ne, šetři přírodu i svoji peněženku. Nesměřuje ovšem k jádru věci, neříká proč, jen jak na to.

* Globální výchova. Objevuje se v osmdesátých letech v Centru pro globální výchovu při univerzitě v Yorku. Jejím cílem je vychovávat zdravé a vyspělé osobnosti vědomé si svojí odpovědnosti za svět, škola reflektuje propojenost světa, lokální - globální, časová dynamika minulost - budoucnost, provázanost problémů, uvědomění sebe sama (mikrokosmos - makrokosmos). Někdy směřuje více k rozvoji osobnosti, socio-psychologickému výcviku, než k životnímu prostředí.

* Výchova na duchovním základě (neohumanistická výchova). Její počátky jsou spjaty s v roce 1955 vzniklou indickou organizací Ananda Marga (Cesta blaženosti), jejímž cílem je rozvoj jednotlivce, zlepšování sociálních, kulturních, ekonomických a ekologických. podmínek ve světě. Kromě východních učení je zde cítit vliv C. G. Junga a dalších. Základní myšlenkou je absence spirituální dimenze ve společnosti a víra, že když se lidé nebudou orientovat jen na majetek (v. Fromm), stanou se součástí kosmického celku, budou ohleduplnější i k přírodě. Používá meditace, písně, fantazijní cesty.

* Výchova na bázi hlubinné ekologie. Je s výše uvedeným směrem dost příbuzná, liší se silnějším ekologickým akcentem Vychází zejména z díla filosofa Arne Naesse, dále ovlivnil J. Seed, J. Macyová a další, rovněž inspirace Jungem a východními vlivy, dále šamanismus zejména severoamerických indiánů. Podle ní je příčinou ekologické krize odcizení člověka jeho hlubinné podstatě, přílišný důraz na mužské hodnoty (vychýlení od středu jin-jang), Je třeba poznat své nitro, procítit svoji příbuznost s ostatními živými tvory. Tak jako jsme schopni vcítit se do jiného a pak mu neubližovat, je třeba se identifikovat s mimolidskými druhy, být schopen myslet jako oni (myslet jako hora). Techniky: indiánské tance, rituály, např. rituál Shromažďování bytostí, fantazijní cesty (např. Evoluční rozpomínání). Otázkou je, jak se to co procítíme dál přenese do života? Nejde více o hezké pocity, než o ekologii?

* Smyslové vnímání přírody (earth education). Kořeny tohoto směru jsou v pracích Steva van Metre, v šedesátých letech ve Spojených státech. V roce 1984 vzniká Institut for earth education, jehož pobočky jsou v USA, Kanadě, Velké Británii, Austrálii., Francii. Další centrum příbuzných technik je v Německu (nadace Umwelterziehung). Trochu obdobné jsou i techniky jiných organizací - např.bohatí američané se nechávají vysadit na pár dní do divočiny, aby s ní splynuli a užili si. Škola vede účastníky, aby netradičními smyslovými vjemy (hmatání poslepu, malování zvuků, sbírání vůní) procítili krásu přírody a získali k ní silnější vztah.

* Výchova uměním. Snaží se propojit krásy přírody s lidskou potřebu vytvářet estetická díla.

* Objevování starých řemesel. Objevováním zapomenutého se snaží obnovit přímý nezprostředkovaný vztah starého řemeslníka k přírodě, kterou využíval.

* Výchova prací. Věří v nutnost dobrovolné neplacené práce ve prospěch ohrožené přírody. Má snad největší výchovný dopad, neposkytuje ovšem dostatečné teoretické zázemí a často je zneužívána pro práce s minimálním či sporným environmentálním efektem.

Autor | Jan Činčera (převzato)
Datum | 02/12/2007

Text nepro�el jazykovou �pravou.

Projekt podpořila Evropská unie – Evropský fond pro regionální rozvoj